“Člověk musí na věci stále hledět jako na zázrak. Musí se bránit, aby mu nezevšedněly. Jinak začne pracovat mechanicky a to je zlé. Z díla mizí bezprostřednost, život, výsledky se stávají standardními, mění se v klišé. (…) Operatér, nebo střihač, který začne říkat, že mu práce jde lehce od ruky, měl by jít na zdravotní dovolenou, začít chytat ryby, nebo konat jinou vyčerpávající práci, aby na film zapomněl. Až by se vrátil, musel by začínat opět tak trochu od začátku a to by jeho práci posloužilo. (…) Samozřejmě, že s postupem doby získáte řemeslnou zručnost. Ale je rozdíl mezi řemeslnou zručností, to jest spřátelením s materiálem a mezi mechanickou prací, bezmyšlenkovitým opakováním metod, dříve nabytých.”
Jan Kučera, Kniha o filmu, Orbis 1941
PERIODIKA A WEBY:
Cinepur | DokRevue | Film a doba | Film a spiritualita | Film Comment | Kinečko | Revue Filmového přehledu | Senses of Cinema | Zóna
VÝBĚR LITERATURY k teorii střihové skladby:
TEXTY KE STAŽENÍ:
Film as Art – Rudolf Arnheim | Filmová řeč – Jerzy Plazewski | Základy střihové skladby – Josef Valušiak | Úvod do narace dokumentárního filmu (diplomová práce, FAMU 2010)
INTERNETOVÉ ZDROJE zdarma:
Internet Archive | Open Culture | Monoskop | Moving Image Source | Project Gutenberg | Ubuweb
***
Bordwell separuje své analýzy filmů do opozice “klasický narativní systém” / ” alternativy k narativnímu systému”. Kde by někdo jiný uvítal mnohost věcí neztrácejících svou jediněčnost, tam Bordwell nevidí nic než normu a různé odchylky od normy. To je trochu smutný kognitivismus. Bordwellův divák je něco jako laboratorní krysa, která může nanejvýš reagovat na stimuly. Film je definován narací, divák svými reakcemi. Jenže: analyzovat sekvenci, to neznamená jen podat zprávu o objektu či o afektu … jazykem fantasmat z říše vědy. Ne, my očekáváme , že nám autor podá zprávu o tom, co zažil, když on se s tímto objektem setkal. Stručně: k čemu je analýza bez sensibility? K čemu analýza bez estetiky? K ničemu.
Stéphane Delorme, Cahiers du Cinéma, březen 2014