„Člověk musí na věci stále hledět jako na zázrak. Musí se bránit, aby mu nezevšedněly. Jinak začne pracovat mechanicky a to je zlé. Z díla mizí bezprostřednost, život, výsledky se stávají standardními, mění se v klišé. (…) Operatér, nebo střihač, který začne říkat, že mu práce jde lehce od ruky, měl by jít na zdravotní dovolenou, začít chytat ryby, nebo konat jinou vyčerpávající práci, aby na film zapomněl. Až by se vrátil, musel by začínat opět tak trochu od začátku a to by jeho práci posloužilo. (…) Samozřejmě, že s postupem doby získáte řemeslnou zručnost. Ale je rozdíl mezi řemeslnou zručností, to jest spřátelením s materiálem a mezi mechanickou prací, bezmyšlenkovitým opakováním metod, dříve nabytých.“

Jan Kučera, Kniha o filmu, Orbis 1941

 

PERIODIKA A WEBY:

Cinepur  | DokRevueFilm a doba  |  Film CommentJeště větší kritik  |  Kinečko  |  Revue Filmového přehledu   |  Senses of Cinema  |  Zóna

 

VÝBĚR LITERATURY k teorii střihové skladby:
ARISTOTELES – Poetika  ARNHEIM, R. – Film as Art  BERGSON, H. – Čas a svoboda  BERNARD, J. – Jazyk, kinematografie, komunikace  BORDWELL, D. – Narration in the Fiction Film  BRESSON, R. – Poznámky o kinematografu  |   ČIHÁK, M. – Ponorná řeka kinematografie  DELEUZE, G. – Film 1. Obraz – pohyb |  DELEUZE, G. – Film 2. Obraz – čas  DOLEŽEL, L. – Heterocosmica. Fikce a možné světy.  EJZENŠTEJN, S.M. – Kamerou, tužkou a perem  EJZENŠTEJN, S.M. – O stavbě uměleckého díla  FLUSSER, V. – Moc obrazu  HITCHCOCK – TRUFFAUT – Rozhovory  CHATMAN, S. – Příběh a diskurs. Narativní struktura v literatuře a filmu.  CHATMAN, S. – Dohodnuté termíny. Rétorika narativu ve fikci a filmu.  KUBELKA, P., ed. M. Mazanec, PAF  |  KUČERA, J. – Kniha o filmu  KUČERA, J. – Střihová skladba ve filmu a v televizi  Manifesty pohyblivého obrazu: barevná hudba, PAF  METZ, CH. – Imaginární signifikant  MONACO, J. – Jak číst film  MURCH, W. – In the Blink of an Eye  PEARLMAN, K. – Cutting Rhythms. Shaping the Film Edit  PELEŠJAN, A. – Distanční montáž (in. SCHLEGEL, Hans-Joachim (ed.). Podvratná kamera.)  PLAŽEWSKI, J. – Filmová řeč  SAUSSURE de, F. – Kurz obecné lingvistiky  SOKOL, J. – Rytmus a čas  SZCZEPANIK, P., ANDĚL, J. (eds.) – Stále kinema. Antologie českého myšlení o filmu 1904-1950  TARKOVSKIJ, A. A. – Krása je symbolem pravdy  VALUŠIAK, J. – Základy střihové skladby  VALUŠIAK, J. – Střihovou skladbou k n-té dimenzi

 

TEXTY KE STAŽENÍ:

Film as Art – Rudolf Arnheim  |  Filmová řeč – Jerzy Plazewski  |  Základy střihové skladby – Josef Valušiak  |  Úvod do narace dokumentárního filmu (diplomová práce, FAMU 2010)

 

INTERNETOVÉ ZDROJE zdarma:

Internet Archive  |  Open Culture  |  Monoskop  |  Moving Image Source  |  Project Gutenberg  |  Ubuweb

***

 

Bordwell separuje své analýzy filmů do opozice „klasický narativní systém“ / “ alternativy k narativnímu systému“. Kde by někdo jiný uvítal mnohost věcí neztrácejících svou jediněčnost, tam Bordwell nevidí nic než normu a různé odchylky od normy. To je trochu smutný kognitivismus. Bordwellův divák je něco jako laboratorní krysa, která může nanejvýš reagovat na stimuly. Film je definován narací, divák svými reakcemi. Jenže: analyzovat sekvenci, to neznamená jen podat zprávu  o objektu či o afektu … jazykem fantasmat z říše vědy. Ne, my očekáváme , že nám autor podá zprávu o tom, co zažil, když on se s tímto objektem setkal. Stručně: k čemu je analýza bez sensibility? K čemu analýza bez estetiky? K ničemu.

Stéphane Delorme, Cahiers du Cinéma, březen 2014